Aneb o tom, jak se Vafle nečekaně rozhodla přihlásit na běžecký závod už po třech měsících běhání... blázen!
V půlce prosince jsem naznala, že bych se měla začít hýbat jinak, než dojít do obchodu pro chleba nebo se ohnout k fleku od jogurtu na podlaze. Řešila jsem dlouho, jaký pohyb by byl to pravé pro mámu na mateřské. Posilovna v naší městské části nemá dobrou pověst a jakékoli skupinové lekce jsou všude omezeny časově. Potřebuji něco, kde se nemusím vázat na čas, na někoho dalšího, na vysoké počáteční náklady nebo kurzovné. Touto jednoduchou rovnicí mi nakonec vyšel běh.
Můžu vyběhnout v podstatě kdykoli, kdy je chlap doma a může hlídat děti. Nemusím řešit jestli jsme na dovolené, nebo u babičky, jestli se stíhám někam dopravit nebo jestli mám umyté vlasy.
Potřebuji jen boty a zbytek se uvidí, podle toho jak mi to půjde a jestli mi to vydrží.
Vydala jsem se tedy do hlubin internetu zjistit co a jak, přeci jen chci začít běhat po svátcích - 1.1.2018 a to nebude zrovna hic na kraťase a triko.
Postupně mi začalo být jasné, že krom bot potřebuji i nějaké lepší oblečení, že na tohle mi tepláky nestačí.
V Lidlu (kde bývá nejlevnější sportovní oblečení spolu s Decathlonem) jsem kolekci na zimní běh nestihla, tak jsem se vydala na bazary. Vinted, Aukro, Mimibazar - během týdne se mi podařilo ulovit dvoje běžecké zateplené leginy Crivit za 120 a 80,- , běžeckou mikinu Crane za 80,- a bundu na běhání jsem použila tu, kterou používám na kolo. Čepici a nákčník Tchibo jsem sehnala za 120,- také na bazaru.
Boty jsem vyřešila ráno na Silvestra - výjezd do Decathlonu a koupě bot jako dodatečný dárek pod stromeček. Adidasky ve slevě asi za osm stovek mi seděly líp, než boty za tři tisíce. Jde o to je opravdu vyzkoušet a po téhle zkušenosti vím, že nejde boty na běhání kupovat přes internet. Měla jsem to trošku ztíženou situaci tím, že běžně jedu v barefoot obuvi a tak jsem čekala, že to bude krutý přechod, naštěstí musím zaklepat, vše zatím ok, končím třetí měsíc běhání a nožky netrpí.
Věděla jsem, že když běžím na autobus, zadýchám se už po dvaceti metrech - tak jak začít teď? Odmítala jsem dávat peníze do tréninkových plánů za tisíce, odmítala jsem dát i tři stovky za knížky, to přece zvládnu sama (ať žije ješitnost). Naštěstí jsem v tu chvíli našla plán zdarma - na to jak se rozběhnout a nakonec uběhnout v kuse 12 min od Edy Kožušníka (známý běžec, pro mě do té doby naprosto neznámá tvář). První měsíc jsem tedy běžela s tímto pomalým ale účinným rozvrhem a když jsem opravdu byla schopna uběhnout 12 min, začala jsem běhat sama stylem ,,běž, dokud můžeš". Tedy ne na sílu, jen si běžet v klidu ve svém tempu, nic rychlého, nic přes moje hranice, že bych někde kolabovala.
Když se vyskytl první problém, klasické píchání v boku, google vyjel tisíc rad, tak jsem zvolnila, začala se víc soustředit na dech (dvakrát nadechnout nosem, jednou vydechnout pusou) a problém zmizel. Když se vyskytl druhý problém, bolest kolene po 2,5 km, pořídila jsem si flašku kolagenu (Hyalgel) a během dvou týdnů zase běhám bez jakékoli bolesti.
---
Dnes jsou to tedy tři měsíce co běhám, což je naprosto zanedbatelný čas, abych vlastně mohla cokoli o běhu psát i když je to mílový krok pro mě, jako totálního nesportovce nebo pro ty, co leží na gauči.
A proč to tedy píši? Dozvěděla jsem se, že pro bloggery, kteří napíší o závodech Night Run je možná volná registrace na běh - no a já chci běžet! Chci se někam dál posunout, i když vím, že asi skončím na naprostém konci tabulky - ale miluju výzvy :)
Takže pokud to klapne, registrace v kategorii blogeři opravdu vyjde a já fakt závod zvládnu a uběhnu, čekejte článek o tom, jestli jsem to přežila (a možná se přiznám na jaké příčce, když nebude úplně poslední :))
Akce se koná postupně po celé ČR a já bych se ráda účastnila závodu 19.5 v Brně, když to mám blízko .. už pro tu medaili, co na všechny čeká :)
Takže,.. kdo chce běžet taky a taky běhá chvilku? Budeme se hecovat po cestě :))
